středa 1. července 2015

Menší zárys vzpomínek na oblíbenou elektroniku

I když jsem, dá se říct, vyloženě fanoušek rockové hudby, měla jsem období, kdy jsem propadla elektronické hudbě. A to tak, že hodně. Je fakt, že mě to období vytrhlo z takového toho omezeného názoru, že jen klasická rocková hudba je kvalitní a že hudba, co se tvoří jen tak, že se sedne ke kompu a něco se tam naťuká, vlastně není hudba. Actually.... tohle jsem si nemyslela nikdy, ale pohybovala jsem se mezi lidma, kteří tento názor sdíleli.


Vzhledem k tomu, že zařazení elektronických prvků do rockové hudby je záležitost stará už asi 40 let, je tohle dle mého vážně dost pokroucený názor.
Upřímně, lidé s tímto názorem mi připadají opravdu omezení. A kór lidé, kteří se hudbě jakýmsi způsobem věnují. U nich je to i docela směšné... Jelikož jsem na tento názor narazila opět zrovna před několik dny, trošku jsem zapátrala ve vzpomínkách na mé oblíbené kousky, které se jakýmkoli způsobem dají zařadit do elektronické hudby a ani omylem mi nepřipadají tak jednoduché, že k jejich vytvoření stačí udělat pár tuc-tuc někde na počítači.

NiN - Closer


Jason Derulo - Breathing


Nitin Sawhney - Raag


Royksopp - What Else


London Electricity - Out of this World


Ladytron - High rise


Fugees - Ready or Not


Deadmau5 - I Remember


God is an Astronaut - Fron dust to beyond


Enduser - Another Door Opens



Elektronická hudba má tu výhodu, že se při tvorbě meze nekladou. Pokud má někdo opravdu výjimečnou fantazii, může stvořit něco, co zahýbá myslí každého, alespoň trochu hudebně citlivého člověka. A variabilita elektronických nástrojů se dá využít v jakémkoli, ať už klasickém či moderním stylu hudby.
Je celkem typické, že při tvorbě se využívají nejrůznější prvky, které se pak mixují. Psychedelická hudba, ethno, taneční variace, dokonce i klasika. Často jsou povedené remixy světových popkulturních hitů. Pokud má kapela/formace i zpěváka/zpěvačku, výkony těchto performerů jsou v porovnání s těmi rockovými na poněkud jiné úrovní. Možná je to tím, že zpěváci popové, r'n'b, urban elektronické hudby jsou zvyklí během zpívání tancovat... a jsou to často Afroameričané.
Nemluvě o tom, že elektronická hudba neznamená automaticky jen současný elektro pop, techno nebo drumy. EBM, Industrial, Beat pop, drone, ambient, chill out, asijský shoegaze... a co třeba j-pop! Nebo kultovní, nezapomenutelný soundtrack k film Requiem zas sen od Clinta Mansella.
A bohužel musím říct, že omezený názor na elektronickou hudbu mají většinou zarytí pseudorockeři. Takoví, co si myslí, že metal či klasický rock (a někdy i ten český) jsou vrcholem umění. Přitom o pravém českém oldschoolovém Big Beatu (kapely jako Acord Club, Samuels Band, FAPS Orchestra, Sputnici či Matadors) nemaj ani páru... 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.