úterý 29. března 2016

Seš líná veš, běž hubnout, běž, běž běž!

99% tlustejch lidí si za to může samo.
99% tlustejch lidí jsou akorát líní s tím něco dělat.
99% tlustejch lidí akorát žene a nehýbe se.

Nic jako nadváha kvůli genetice neexistuje.
Nic jako nadváha kvůli nemoci neexistuje.
Nic jako nadváha kvůli lékům neexistuje.


Taky jste se s těmito tvrzeními už setkali? Čtete/slyšíte je často? Týkají se přímo vás, nebo jste snad jejich autory?

Tak se zkusme zamyslet...

Mám sestru a bratra.
Byli jsme vychování zhruba stejným způsobem, se stejnou stravou a se stejným přístupem k pohybu. Jako děti jsme všichni tři lezli po stromech, lyžovali, ale i koukali od rána do večera na pohádky. Jedli jsme to, co maminka uvařila, především českou kuchyni.

Oba mí sourozenci jí co chtějí a netráví každý volný den v posilovně. Brácha kouří, ségra miluje sladké. Nikdo z nich si nedává pozor na to co jí. A jsou hubení.

Já se snažím jídlo docela hlídat. Zhruba posledních 7 let českou kuchyni skoro nejím, řízek s bramborama jím tak jednou za pár měsíců, když jsem na návštěvě u mamky, čtu složení potravin, kupuju pořádnou šunku, nejím levné párky, jím hodně mléčných výrobků, doma mám plno kdejakých semínek, chia, sezam, slunečnice (které jsem už tak přežraná, že ji vlastně už ani nejím, bo jí mám plnou hubu), v mé spíži najdete luštěniny, kvalitní semolinové těstoviny dovezené z Itálie, bezlepkové těstoviny, pohanku, bulgur. Pod stromeček jsem dostala knihu Lahodně s Ellou, která je veganská a bezlepková, a občas se v ní inspiruju. Když doma peču nějakou buchtu, přidávám do ní celozrnnou žitnou mouku, med, třtinový cukr, kupuju bezfosfátové prášky do pečiva. Obecně nesnáším zeleninu, ale v ledničce mám vždycky rajčata a nějaký salát. Banány, jablka, sýry, řecké jogurty. Nedržím dietu, to je fakt, na to bych totiž neměla nervy. Ale řekla bych, že mám celkem kvalitní jídelníček.

A cvičím. Jógu dělám pravidelně už skoro rok, cvičím skoro každý den, kromě toho občas posiluju, občas si jdu zaběhat, občas hraju pohybové hry na Wii Fit Plus, občas nějaká ta Jillian a samozřejmě dlouhatánské procházky s kočárkem (a řekla bych, že tlačení kočáru se 14kilovým dítětem není zrovna odpočinková činnost). Mám svaly. Fakt mám svaly.

A?
Jsem tlustá.
Dokonce na váze přibírám.
Jsem široká, mohutná a těžká.
Moje ségra má skoro poloviční šířku zápěstí jak já. Můj brácha de facto taky, a to je chlap :D
Moje mamka je sice ve svém věku už tlustá, ale obecně je drobounká a v mladí bývala vychrtlá. Takže by se dalo říct, že genetika u mně za to nemůže.
Jenomže, stačí vidět mojí babičku nebo tetu. Šířka ramen, boku, tvar pánve, i ty otravné nohy do X - jsem jak přes kopírák. Obě jsou tlustě a obě vždycky byly, i v mládí. Babička už je stará a bohužel nemocná, takže za poslední asi dva roky šíleně zhubla. Přesto má pořád mohutnou postavu.
Takže jak je to vlastně s tou genetikou?

Když mi bylo 14, vymkla jsem si kotník, dost hnusně. Běhala jsem po doktorech, nikdo mi s tím nic pořádného neudělal. Dnes mám povolené vazy a kvůli tomu i vykřivenou celou nohu, což způsobuje, že mám problém s pravým kolenem a pravou kyčlí. Jednou za čas si musím dávat od některých cvíků pokoj, protože mám nohu příliš unavenou a bolí mě všechny klouby. Nikdy ze mě nebude vrcholový sportovec, nikdy neudělám lotosový sed, nikdy nebudu běhat maratony.
Takže jak je to vlastně s tou nemoci?

Beru antidepresiva. Antidepresiva jsou obecně známá tím, že se po nich přibírá. Ne po všech, ale u většiny. Ačkoli si od nich občas dávám takový detox, bývá to max pár měsíců v roce. Ale bez nich prostě fungovat nemůžu a ani nechci.
Takže jak je to vlastně s těmi léky?



Holt, nejsem dokonalá. Dle názoru většiny lidí, kteří si myslí, že být hubený je na světe to nejdůležitější, jsem nejspíš líná veš, která akorát sedí na zadku, furt jen žere fastfoody a vymlouvá se.
No, opravdu těmto lidem musím poděkovat. Oni přece o mně mají takovou starost! Chtějí, abych byla krásná, štíhlá, a především ZDRAVÁ (protože všichni hubení lidé přeci jsou zdraví, bez výjimky, že ano)! Tak moc je zajímá můj život a život každého tlustého člověka na téhle planetě! Ještě že my tlustí tyhle lidi máme, co bychom bez nich dělali?

No představte si to, já bych si nakonec ještě myslela, že člověk má dělat nějaký sport hlavně pro zábavu! A že když ho žádný sport nebaví, tak má právo sport prostě neprovozovat! A že každý člověk má právo dát si pizzu nebo hamburger, když mu chutná a ještě si tu chuť užívat! Protože život je příliš krátký na to, aby jej člověk strávil něčím, co ho de facto nebaví, jen proto, že si ostatní o něm myslí, že je líný nenažranec.

No fakt, ještě že tyhle lidí se o mně starají a já si tyhle nesmysly nemyslím...




PS: teď si představte, že obrovská spousta lidí, kteří se na sociálních sítích prezentují, jak krásně zhubli, mají operaci žaludku a následnou operaci odstranění přebytečné kůže. Ale to asi nikoho nikdy nenapadlo...

3 komentáře:

  1. Už nějakou dobu jsem chtěla napsat podobně laděný článek. Vždycky mě k tomu vyprovokoval nějaký výžblebt jako ty v úvodu tohoto článku. Už nějakou dobu ale názory ostatních ohledně "morbidně tlustých" lidí nijak neřeším. Zatímco oni hladoví a sotva vyčerpáním doběhnou na bus, já si vezmu na záda dvacetikilovou krosnu a vylezu do hor i se svou "brutálně špekatou" postavou. Jo a za odměnu si po tom mnohakilometrovém výletu dám s chutí svíčkovou se šesti :) Život je moc krátký na to, aby člověk řešil každé kilo navíc, když je jinak zdravý a spokojený.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, presne tak. Existuje milion druhu pohybu, ne jen poceni se ve fitku, coz ja osobne povazuju za dost nesmylsny, podle me je mnohem zdravejsi nejaky pohyb venku. Ja treba miluju pizzu, fakt, mohla bych ji jist kazdy den, coz samozrejme nedelam, ale proste si ji dam, kdyz mam chut, a uzi am si kazde sousto, a jako ten roztopeny, tahnouci se syr, uaa, mnaaam :D

      Vymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.